Nově

Polemiku kolegy Slačálka Pozdrav katolickým buznám oceňuji jakožto jednu z nejinteligentnějších a zároveň nejslušnějších, jaké se na mou adresu kdy snesly. Pouze a právě proto odpovídám.

Ondřej Slačálek má pravdu, pokud jde o riziko „dvojího metru“, jež člověk klade na témata, která se ho osobně týkají, a na ta ostatní. Některé „ostatní“ mé názory, v článku reprodukované, však musím upřesnit.

Za prvé, pokud kritizuji gender studies (a všechno akademické revolucionářství a dekonstruktivismus), pak proto, že se v nich někdy podivně mísí dvě roviny – občanský aktivismus a akademická odbornost. Obé má svůj smysl, ale to první nesmí nahrazovat to druhé. A tento požadavek kladu o to striktněji i na témata, jež se mě osobně týkají. Vždycky říkám studentům, kteří chtějí psát něco o homosexualitě: NEJDŘÍVE musíte umět nějaké pořádné řemeslo (historii, sociologii, kulturní historii atd.), a PAK se s ním věnovat tématu. Ba, abych parafrázoval citát, kolegou Slačálkem ze mne vytržený: Homosexuálové, kteří něco umějí, to dělají – vědu, politiku či umění. Homosexuálové, kteří nic neumějí a jsou ambiciózní, dělají gay studies.

Za druhé, pokud jsem ocenil knihu amerického „ultrase“ Pata Buchanana Smrt Západu a pokud často vyzdvihuji spisy různých reakcionářů – pak proto, že z jejich někdy extrémního úhlu pohledu lze zahlédnout leccos pravdivého, pokud jde o kritiku současnosti. Moderní reakcionáři bývají často mistry společenské kritiky. V České katolické literatuře 1918-1945 dokumentuji tuto tezi i na českých pravičácích předválečné éry: Když vystihovali slabé stránky demokracie a liberalismu, byli často skvělí. Když se pustili do „pozitivních“ projektů, byla to obvykle katastrofa. A ostatně, copak moderní levičáci nečtou podobným způsobem i svého Marxe, ba Lenina, ba Mao Ce-tunga?

Za třetí, „indiánská říkadla“ a jiné „nezápadní“ a „nekanonické“ texty nechci nijak snižovat. Vadí mi však, když Zápaďané v okouzlení vším „jiným“ už neznají svoje vlastní velké texty, z nichž vyrostli, jimiž se po staletí napájel jejich jazyk a jejich myšlení. Neznám-li to vlastní – jak chci poznávat to jiné? Termínem Ondřeje Slačálka – na čem mohu seriózně zakládat svou empatii?